KUTNÁ HORA

Zpracování rudy a výroba stříbra. 

   Při těžbě se nedostávala na povrch čistá ruda, ale tzv. rubanina, tedy ruda s jalovinou, kterou bylo potřeba od sebe oddělit. Proto se rubanina na mlýnech drtila, třídila apropírala, čímž se v úpravnách připravovala rudní měl pro hutě. Ruda se dále zpracovávala hutněním, což byl složitý proces, kterého se účastnili dělníci několika specializací. Vážili rudu, pražili ji, připravovali k zásypům do pecí spolu s přísadami, připravovali pece k tavbě, hutnili rudu a rafinovali stříbro. 
   Tavení stříbra se provádělo až do poloviny 16. století v malých hutích, jež byly roztroušeny v širokém okolí báňskýchstředisek a náležely rudokopcům - erckauféřům. Pece byly nevysoké, nedosahovalyani do dvou metrů a byly kryty střechou, jež měla nad pecemi otvory pro odvádění kouře. Po dlouhou dobu bylo nejrozšířenějším způsobem výroby stříbra vnášení bohatých stříbrných rud do roztaveného olova. Z výsledného produktu - hutního olova se stříbro získávalo přetavováním, při němž oxidovaly obecné kovy. Získané stříbro o ryzosti 660 - 875/1 000 se dále přepalovalo ve speciálně upravených pecích až na ryzost 984/1 000. Stříbro se prodávalo do královské mincovny. Již od dob krále Václava II. byl zaveden královský monopol na obchod se stříbrem, ale přísná nařízení o povinném prodeji stříbra do mincovny se často obcházela.

  Mnoho drahého kovu tak putovalo na volný trh a uniklo pečlivým záznamům mincovních úředníků. Z dochovaných pramenů se odhaduje, že se v kutnohorském revíru vytěžilo asi 2 000 tun stříbra.

   Významný pokrok v metalurgii představoval objev vycezování (ságrováné) mědi, který umožňoval vyloučit ze stříbronosné mědi stříbro. Černá měď se zprvu tavila s olovem, na něž se stříbro od olova oddělovalo. Majitelům hutí, kteří byli obeznámeni s tímto procesem, se tak dařilo získávat podloudně značná kvanta stříbra, jež unikala královskému překupnímu monopolu. Ságrování mědi bylo v Čechách známo již v šedesátých letech 15. století. Měď patřila rovněž k důležitým výrobkům kutnohorských hutí. Podle odhadu se jí zde vyrobilo asi 20 000 tun. Černá měď se zpočátku volně vyvážela do ciziny, především do Norinberka, později však král nařídil její prodej do mincovny.

ZDROJ: Kutnohorské dolování. Jana Pechočová

  

® Speleo klub Kladno 2005