KUTNÁ HORA

Odvodňování a větrání dolů. 

   Trejvy sloužily nejen k dopravě pevného materiálu, ale byly také nejdůležitějšími zařízeními k odvodňování. Voda se vytahovala v kožených měších stejným způsobem jako rubanina.  Odvodňování pomocí štol nebylo všude možné pro nevhodné terénní podmínky, navíc jejich ražba byla zdlouhavá a nákladná. Voda ve štolách se odváděla buď stružkou v počvě přikrytými prkny (jak je k vidění ve štole sv. Jiří), nebo dřevěnými koryty. S postupem těžby do velkých hloubek rostly i potíže s čerpáním vody. S novým řešením těchto problémů se však setkáváme až ve 16. století, kdy došlo na některých dolech k zavádění tzv. vodotěžných strojů. Byly to většinou soustavy pump různé konstrukce. Ne vždy však plnily svou funkci podle očekávání, a tak nevytlačily čerpání pomocí trejvů. 
Kromě vody byl velkým nepřítelem havířů nedostatek čerstvého vzduchu. Největší potíže působil kouř ze sázení ohněm a plyny, uvolňující se z hnijícího dřeva. K docílení přirozené cirkulace vzduchu byly raženy větrací komíny a prorážky mezi jednotlivými doly. Pro odvádění kouře se v chodbách s vyšším profilem někdy budovala tzv. kouřová mezipatra. Zhruba v polovině výšky chodby se umístnily příčné trámy, přes ně se položila prkna, která se pokryla vrstvou jílu promíšeného ze slámou. Spodní částí pak vzduch proudil dovnitř, horní pak ven. Zbytky této jednoduché, ale důmyslné konstrukce se dodnes zachovaly ve stařinách staročeského pásma. Nad ústím šachet se budovala jednoduchá zařízení, jejichž účelem bylo zachytávat vítr a stáčet ho do podzemí. Sloužily k tomu např. dřevěné konstrukce ve tvaru kříže nebo větrné věže, jejichž dvě stěny byly pobity prkny, druhé dvě na návětrné straně zůstávaly volné. Kromě toho se využívaly dřevěné ventilátory. 

   Měly tvar plochých bubnů se dvěma otvory. Klikou se roztáčely lopatky uvnitř bubnu, které jedním otvorem nasávaly čerstvý vzduch, druhým ho vháněly do dřevěné lutny vedoucí do hlubších částí dolu. Ventilátor obsluhoval jeden havíř nebo pachole.

    

ZDROJ: Kutnohorské dolování. Jana Pechočová

  

® Speleo klub Kladno 2005