TURKAŇK

   

 

Důl Turkaňk - novodobé dobývání v Kutné Hoře.  

Text Pavel Přibyl, barevné fotografie Karolína Vagacká
   V roce 1939 podává Báňský úřad v Kutné Hoře krátký referát o využitelnosti a výnosnosti nového dolování. Na otevření dolu byl vypracován návrh ing. Majera.  Dle tohoto návrhu měla být zaražena na jižním úseku šachta 800 metrů hluboká, která měla sloužit k průzkumu Oselské, Roveňské a Greifské žíly. 

Strojovna a těžní věž. Foto Vagacká.
   Ing. Grund navrhl však v severním úseku obnovu Turkaňské šachty do hloubky 300 metrů a ražení překopů na Staročeské pásmo. Na jižním úseku navrhl šachtu 100 metrů hlubokou určenou pro průzkum žil Trojické, Oselské a Hloušecké. Uvažovalo se i o obnovení Roveňské šachty. Tento návrh byl přijat pouze se změnou hloubky šachty a to 400 metrů. Provádění těchto prací bylo rozloženo na 10 let. Během těchto prací měla být prohloubena Turaňská  a Panská šachta na 600 metrů a tyto doly měly podejít staré dobývky. Mezi oběma doly měl být vyražen překop. V jižním úseku byly dále navrženy k otevření doly Pokoj a Svornost a měly být prozkoumány štoly Denemark, Antoním Paduánský a Suchá štola. 

   Turkaňský důl byl otevřen štolou Čtrnácti pomocníků u obce Malína. V roce 1940 bylo otevřeno ústí Turkaňské šachty, byla postavena dřevěná věž a bylo započato se zmáháním šachty. V letech 1941 - 2 byla vystavěna první kovová věž a začaly být zmáhány staré důlní práce. V té době se začalo s ražbou průzkumných chodeb za účelem průzkumu rudných žil. Dále bylo prováděno odvodňování a sledování hloubek středověkých dolů, aby se zjistilo, do jakých hloubek byly vyhloubeny. Na jižním úseku Turkaňské žíly bylo zjištěno, že tyto středověké doly šly do hloubky 280 metrů a na severním až do hloubky 400 metrů. Vzhledem k tomu, že díla byla často zatopena, byly na dole vybudovány silné tlakové vodní dveře, které umožnily odvodnění velkého množství důlních vod bez ztráty na životech. 

 V roce 1944 byl prohlubován Turkaňský důl pod třetí patro do hloubky 290 metrů. Jáma byla ražena v obdélníkové profilu (5.10 - 2.2 m) až na 4. patro (400 metrů). Po vybudování náraziště na 4 patře byl změněn profil ražené jámy na čtvercový (3.20 - 3.40 m). Další náraziště byla budována po padesáti metrech až na sedmé patro v hloubce 550 metrů. Spolu s jímkou byl důl hluboký 565 metrů. 

   V letech 1950 - 1952 bylo započato s výstavbou nového závodu. Byla vystavěna nová strojovna pro těžní stroj Ward-Leonard, který byl dán v roce 1952 do zkušebního provozu. Ve stejném roce byla postavena druhá kovová těžní věž. Na povrchu byly vybudovány budovy pro úpravu rud a flotaci a v roce 1958 uvedeny do provozu. V letech 1953-56 byl v podzemí dolu prováděn bánský projekt, kde se jednalo o úpravu nárazišť, překopů, remíz pro důlní lokomotivy, čerpací stanice a sklad trhavin. 

  Letecký snímek areálu dolu Turkaňk, klikněte pro zvětšení snímku...

   Závod byl prvním dolem v republice uvedeným do provozu po světové válce. Nová, moderní těžní věž umožňovala těžbu rychlostí 11m/sec z hloubky až 700 metrů. Tato výstavba závodu vytvořila komplexní celek, schopný nejen dobývání rud, ale i jejich konečnou úpravu.

    Důležitým rysem závodu byla svou předimenzovanou kapacitou vlastní úpravna, která umožňovala zpracovávat i externí dodávky rud, zejména z dolu Dlouhá Ves, poblíž Havlíčkova Brodu, důl Staré Ransko a důl Křižanovice. Výsledným produktem úpravny byl selektivní koncentrát zinku nebo olova s obsahem stříbra. Za rok bylo v závodě zpracováno až 140 tisíc tun rudnin. Každá tuna obsahovala 500 kg kovového zinku a 300 až 400 g stříbra. Přes tato čísla byla výroba koncentrátů dotována státem. Důvodem byl nízký obsah zinku v hornině, cca 2 %. 

Lezní oddělení v jámě. Foto Přibyl

   Od roku 1968 byly prováděny rozsáhlé průzkumné práce širšího okolí těžebního komplexu závodu. Cílem tohoto snažení bylo zajištění nových kvalitních zásob rud. Na Turkaňském a Rejském pásmu se v hloubce 300 metrů proniklo severním směrem až pod železniční trať Kolín - Kutná Hora.

 Západně od jámy byl v hloubce 500 metrů ražen překop o délce 1200 metrů až do Staročeského pásma a toto směrně vysledováno. Na povrchu byly prováděny průzkumné vrty a to v různých pásmech.  Výsledkem celého snažení byl nález hornin o malém zrudnění, čímž se uzavřela budoucnost závodu.  

Náraží prvního patra. Foto Přibyl 

   Přechod na tržní hospodářství v roce 1989 znamenal neodvratný konec dotování závodu a byl podtržen va vládním útlumovém programu hornictví v roce 1990. Dne 12.7 1991 byl na jámě Turkaňk vytěžen poslední vůz s rudou, na konci téhož roku byla zastavena i těžba na dole Křižanovice a ukončila svoji výrobu i úpravana závodu. 

  V jámě dolu Turkaňk je umístněno čerpadlo, viz potrubí na fotografii. Důlní voda je čerpána na povrch, kde je umístněna čistička odpadních vod. Vzhledem k závadnosti důlních vod, o čemž svědčí i stav náraziště prvního patra,  je hladina v jámě udržována pod úrovní štoly 14. pomocníků.

ZDROJE:

Stříbrná stezka v Kutné Hoře Petr Pauliš, Miloslav Mikuš

Sláva a zánik kutnohorského dolování František Bedřich Vrátný

Speleo klub Kladno 2005

   


Těžní věž.  Foto Vagacká 2005.


Stará těžní věž dolu Turkaňk.


Pohled do zatopené jámy dolu Turkaňk. Na fotografii je patrné potrubí pro čerpání vody...foto Přibyl

Cestou na Panskou jámu...Přibyl